Grow Project v Rumunsku
Jmenuji se Lukáš, studuji psychologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Léto 2011 jsem strávil v přímořském rumunském městě Constanţa na rozvojové stáži Grow Project. Cílem projektu bylo rozvinout schopnosti a dovednosti rumunských středoškoláků.
Na projektu se mnou pracovalo ještě dalších 7 stážistů – Angličan, Indonésan, Polka, Bulharka, dvě holky z Ázerbájdžánu a shodou okolností také jedna Češka z Prahy. V Constanţě byly přes léto ovšem realizovány ještě další dva projekty, díky čemuž jsem se seznámil s dalšími stážisty.
Začátek mé cesty do Rumunska nebyl slavný. Měl jsem v plánu jet autobusem linky Praha – Bukurešť. Ten ovšem přijel s tříhodinovým zpožděním a rumunským řidičem, který neuměl anglicky. Navzdory mé platné a řádně zakoupené jízdence měl u mého jména uvedené chybné cílové město. Nebylo možné se
s ním domluvit (po dvouměsíčním pobytu s Rumuny pochopíte), a tak jsem odjel na stáž o pár dní později, vlakem. Naštěstí mé zdržení nezpůsobilo AIESEC Constanţa žádný problém.
Rumunsko je opravdu chudá země, i Maďarsko je oproti němu moderní a čisté. Constanţa patří k těm oprýskaným městům, kterým vládne paneláková šeď. To mi však nevadilo. Bydlel jsem na univerzitních kolejích vzdálených pouze 5 minut od pobřeží. Chodil jsem plavat a opalovat se na pláž. Za zmínku stojí rekreační středisko Mamaia Beach, které je poseté těmi nejluxusnějšími kluby, do kterých jsem měl kdy možnost zavítat. Kontrast mezi Mamaia Beach a zbytkem města je propastně veliký.
Práce na projektu mohla být ze strany AIESEC Constanţa rozhodně lépe organizovaná, účastníci byli ovšem zlatí a měli zájem se něco nového dozvědět. Přežít v Rumunsku mi tak pomohli lidé, kteří neměli s AIESEC nic společného (většinou studenti ze stejných kolejí jako já). Lidé v Rumunsku byli k nám, cizincům, obecně přátelštější a vstřícnější, než tomu je v ČR. Našel jsem v Rumunsku pár dobrých přátel, žádného však v AIESEC.
Univerzitní koleje byly nevalné kvality, navíc mí spolubydlící (Angličan a dva Indonésané) nedodržovali pořádek. AIESEC nám sice zajistil ubytování, ale přístup do kolejní kuchyňky a hlavně ledničky (bylo přes třicet stupňů) už nikoliv. Klíč od kuchyňky jsme získali až po týdnu od místního studenta Silvia a svoji osobní ledničku pro nás vyklidila Raluca. Po deseti dnech jsme si tedy mohli konečně koupit mléko, sýry, šunku atd.
Rumunsko má své kouzlo. Přes všechny útrapy jsem rád, že jsem zavítal zrovna do Constanţy. Ještě teď mi v hlavě zní romská hudba manele, která v noci ve čtvrti u kolejí hlasitě hrála. Stále cítím písek pod nohama a šumění moře. Na stáži jsem se otrkal, nabral sebevědomí. Naučil jsem se aktivně komunikovat s kýmkoliv, což bylo pro přežití zásadní. Odnesl jsem si s sebou spoustu zážitků. Pokud se chceš o Rumunsku dozvědět víc, napiš mi na: lukas.kubicny@gmail.com
