Dvě rozvojové stáže

Jmenuji se Martina Eliášová, studuji Mezinárodní rozvojová studia na Palackého Univerzitě v Olomouci. S AIESEC jsem vyjela na rozvojovou stáž do Kostariky a Panamy, konkrétně do provincií Heredia a Darién.

Od stáže jsem si slibovala poznání životní kultury v Latinské Americe. Trochu mě mrzela omezená nabídka španělsky mluvících zemí (mnoho stáží najdeme v Kolumbii, ale bezpečnost v zemi není na dostatečné úrovni). Druhým problémem byla délka stáže, hledala jsem nějakou na 6 měsíců, ale většina rozvojovek byla pouze na 6 týdnů.

Našla jsem tedy stáž ve dvou zemích. V obou jsem měla pracovat 6 týdnů, avšak po 4 týdnech v Kostarice jsem odjela do Panamy, kde jsem čekala zbylé dva týdny na druhou stáž. Dobrá organizace, že?

Kostarika

Kostariku jsem již navštívila rok předtím, takže jsem měla jasnou představu co dělat. Podepsala jsem konkrétní smlouvu se společností Castillo Country Club, ale realita byla odlišná. Po příletu mi lidé z místního AIESEC řekli, že se začátek práce posouvá z konce července na začátek srpna. Dva dny před posunutým nástupem mi navíc oznámili, že Castillo Country Club odstoupil od smlouvy a jedinou možnou alternativou je Fundación Operación GAYA Internacional.

Tato nezisková organizace je celkem malá a relativně mladá, přičemž všichni její členové jsou dobrovolníci. Zaměřuje se především na mladé lidi a jejich rozvoj. Má práce se odehrávala v kanceláři, kde jsem plánovala programy. Měla jsem na starosti životní prostředí, lidská práva a vedení lidí. Připravovala jsem workshopy a materiály do vzdělávacích center.

Atmosféra v práci byla skvělá. Můj šéf vždy ochotně a přátelsky pomáhal všem okolo – mně například s aklimatizací, jazykem, pochopením systému a v neposlední řadě s výzkumem pro mou diplomku.

Tu jsem vypracovávala během volného času. Podmínky jsem měla výtečné. Bydlela jsem u milé rodinky v jedné malé vesničce. O víkendech jsme podnikali výlety do národních parků, k sopkám a po plážích.

Útraty se v mém případě vyšplhaly celkem vysoko, protože jsem každý den jezdila čtyřmi autobusy. Kromě toho jsem hodně utratila za rychlou koupi letenky.

Komunikace s AIESEC v České republice probíhala bez problémů. Zato členové zahraničního AIESEC se o mě nestarali. Do listu kontaktů mě přidali až dva týdny po příjezdu do Kostariky a problém s Castillo Country Clubem mi pořádně vysvětlili až poslední den stáže. Jedinou atrakcí byla návštěva AIESEC konference, kde jsem se ale stihla zapojit pouze do večerního programu.

Panama

Podle mé smlouvy měla stáž v Panamě začít prvního září. V polovině srpna mi AIESEC v Panamě potvrdil toto datum, a tak jsem dorazila přesně na den. Na schůzce s neziskovkou nám však její manažer řekl, že začínáme až o dva týdny později, což podle mě měli členové místního AIESEC zjistit dřív. Alespoň se mnou zůstali v centru Panama City. Bylo pěkné, že jsme spolu jezdili na výlety, ale já očekávala práci a ne dovolenou!

Když na ni konečně došlo, práci v neziskovce jsem si zamilovala. Podílela jsem se na rozvoji společnosti a hodnocení její práce. Celou dobu jsem pracovala venku, v přímém styku s místními obyvateli. Poznala jsem místní problémy a hledala na ně řešení s pomocí místních pracovníků.

Poslední měsíc jsem strávila na lodi, plujíce od jedné komunity k druhé. Naše cesta měla dva hlavní cíle, rozvojový (workshopy o vedení lidí či řešení konfliktů) a zdravotnický (kontrola váhy, výšky, hladiny hemoglobinu, dětské léky).

I můj druhý šéf byl pečující a otevřený člověk, který dokázal poukázat na dobré výsledky, ale zároveň i uznal chyby. Vždy mi pozorně naslouchal a dobře poradil.

Ubytována jsem byla v centru organizace. Nepříjemné byly ale vysoké ceny všeho jídla. Naštěstí mi členové místního AIESEC dali 15 dolarů na dvouměsíční stravování. Pokud mi to internet dovolil, volný čas jsem trávila surfováním a komunikací s rodinou a přáteli.

Když už se mi povedlo navázat internetové spojení, komunikace s AIESEC v Olomouci probíhala výborně. Ačkoliv se o mě členové místního AIESEC starali vzorně, sami neměli dostatek informací o situaci v Dariénu. Nejvíce se mi tedy líbilo ubytování v Panama City, kde jsem poznala skvělé lidi z celého světa.

Mimo jiné i 21letého Angličana, který jakožto student historie neměl žádné zkušenosti s rozvíjením zemí. Jeho španělština byla opravdu na nízké úrovni, takže jsem nechápala, proč se rozhodl právě pro Darién. AIESEC v Anglii by měl podle mého názoru vybírat své stážisty pečlivěji.

Zhodnocení

Miluji Kostariku, obzvláště její vždy milé a trpělivé obyvatele, kteří měli pochopení i pro moje nedokonalé vyjadřování ve španělštině.

Zbožňuji vůbec celou Latinskou Ameriku, její hudbu a tanec. Nikdy nezapomenu na tancování v Jaco či učení několika slov jazyka Emberá. Také jsem si ale ověřila, že jediný člověk, na kterého se mohu stoprocentně spolehnout, jsem já sama.

Zlepšila jsem si své jazykové dovednosti a nyní přemýšlím o zkouškách na certifikát DELE.

Stáž jinak hodnotím jako zajímavou zkušenost. Zahraniční organizace byla opravdu špatná (změna práce, dvoutýdenní čekání), ale na druhou stranu jsem si užila práci, především v Panamě.

Nevím, jestli ještě někdy vyjedu na rozvojovou stáž do podobných zemí. Zaplatila jsem 5 000 Kč, ale s organizací v zahraničí jsem rozhodně nebyla spokojená. Kromě toho jsem na místě utratila víc peněz, než jsem čekala. Zkušenosti nade vše, ale nyní si budu muset doma najít brigádu, aby se mi investice vrátila. Příště už pojedu jen na placenou stáž.

Zvláště pro angličtináře mám jedno varování. Pokud chcete vyjet do Latinské Ameriky, měli byste ovládat především španělštinu či portugalštinu. Bez nich se domluvíte v zemi jen obtížně.