Dvě stáže souběžně

Jmenuji se Kateřina Gazdíková a po dokončení studia na PdF UP učím češtinu a angličtinu. Pro svou vzdělávací stáž s AIESEC jsem si vybrala indické město Hyderabad, protože jsem chtěla získat pracovní zkušenosti v anglicky mluvící zemi. Kromě toho mě Indie vždy lákala svojí odlišnou kulturou, stylem života i příležitostmi k cestování.

Pracovala jsem v Chirec public school, Primary department – Cambridge section, která kladla důraz na angličtinu jako komunikační médium a vyšší kvalitu vzdělání. Učila jsem 1. až 5. třídu a byla jsem zodpovědná za vysvětlování gramatiky, procvičování, opakování, poslech, čtení, psaní a mluvnická cvičení se zapojením interaktivity, komunikace a hravosti.

Atmosféra ve škole byla vysoce profesionální, kolegové i vedoucí byli přátelští. Nastavená pravidla byla celkem striktní, a tak jsem musela žádat vedení o povolení každé maličkosti (například kopírování jedné stránky textu). Našla jsem si vlastní cestu, jak zvládnout podobné záležitosti a dostala povolení začít projekt založený na komunikaci mezi českými a indickými dětmi.

Pracovní prostředí mohlo být lepší, kdyby měli učitelé soukromé kabinety. Na druhou stranu to není v Indii běžné a kumbálek, který jsem sdílela s ostatními jazykáři, byl hezký.

Nejdříve jsem pracovala pouze ve veřejné škole, ale kvůli svým cestovatelským záměrům jsem požádala tamní pobočku AIESEC o vyhledání další práce na částečný úvazek. A tak začala má druhá, souběžná stáž, tentokrát v jazykové škole.

Živila jsem se jako učitelka němčiny pro začátečníky a středně pokročilé. Byla jsem zodpovědná za vysvětlování gramatiky, opakování a cvičení, s důrazem na správnou výslovnost.

Atmosféra ve škole byla příjemná, také se šéfem jsme se brzy spřátelili, přestože jsem pro něj nakonec po měsíci přestala pracovat, kvůli náročnosti práce. Němčinu jsem totiž od dob svých studií pozapomněla, a tak mi připravování jednotlivých hodin zabralo mnoho času, zvláště když jsem žákům měla německou látku bezchybně vysvětlovat v angličtině. Navíc jsem začala pracovat ve veřejné škole i o sobotách, což situaci ještě více zkomplikovalo, a proto bylo ukončení druhé práce již v zárodku přínosné pro všechny strany.

Svůj volný čas jsem trávila s dalšími stážisty nebo svými indickými přáteli. Uspořádali jsme společně několik víkendových výletů, mnoho setkání a také jsme spolu chodili do tělocvičny v sousedství.

Jsem naprosto spokojená s kooperací s českou pobočkou AIESEC v Olomouci, všichni byli starostliví a ochotní s čímkoliv pomoci. Přestože jsem vlivem nedostatku času nemohla absolvovat před odjezdem přípravný seminář OPS, obdržela jsem dostatek informací přes email a pomohlo mi především získání kontaktů na jiné stážisty.

Kooperace s tamní pobočkou AIESEC byla proměnlivá. Musím přiznat, že mě vyzvedli na letišti a poskytli ubytování na první noc, ale stěhování do bytu v centru města i nástup do práce jsem si musela vyřídit sama. Nabídka AIESEC akcí byla OK, užili jsme si spoustu legrace během festivalů.

Abych byla upřímná, ubytování nebylo dostačující, ale očekávala jsem podobné podmínky. V prvním bytě, nově postaveném, nebyl téměř žádný nábytek ani internetové připojení, a tak jsme si museli zařídit připojení sami a peníze si od AIESEC vyžádat zpětně.

Ani lokace nebyla uspokojivá, do školy jsem musela cestovat hodinu a půl. Později jsme se přestěhovali do centra. Druhý byt byl levnější, lépe umístěný i vybavený, až na dodávky vody. Abych to shrnula, na provizorní bydlení to bylo zvládnutelné, kromě toho bylo mnohem důležitější s kým jsem bydlela. A moji spolubydlící byli úžasní!

Do školy jsem jezdila autobusy, případně o něco dražší rikšou. Náklady na život byly v porovnání s českou měnou velice nízké, avšak při malém indickém výdělku bylo přežívání obtížnější, než jsem čekala. Nakonec jsem si musela najít nějaké přivýdělky, jinak bych si nemohla dovolit trávit volný čas v tělocvičně nebo na výletech.

Život v Indii jsem si užila. Přestože jsem musela překonávat některé výzvy, celkem rychle jsem si zvykla na odlišnosti. Byla jsem překvapena vlídností, velkorysostí i přátelským přístupem Indů k cizincům. Milovala jsem jejich zanícení. Opravdu mě zajímalo odhalování kulturních odlišností, a tak jsem diskutovala o hinduismu či sjednávala svatby s Indy. Byla jsem i šokována řadou objevů.

Uvědomila jsem si, že zbožňuji učení, pokud je pouze v anglickém jazyce. Také jsem se ujistila, že chci aktivně používat angličtinu ve svém budoucím povolání, což bylo jedno z nejdůležitějších zjištění. Vyrovnávání se s extrémními podmínkami pro mě nebylo zas tak těžké, protože jsem zvyklá na dobrodružný styl cestování.

Stáž naplnila má očekávání – vyzkoušela jsem si učení v cizím jazyce a našla ve svém šéfovi jednoho z nejlepších přátel. Ráda bych jela na další vzdělávací stáž, případně znovu na stejné místo, pokud by to bylo možné. Přesto, hádám, že toho nejsem schopná teď, krátce po návratu.

Indii můžu absolutně doporučit dalším stážistům, prožila jsem tam chvíle svého života. Člověk musí být jen připravený na kulturní odlišnosti a otevřený lidem. Oceňuji pomoc AIESEC Olomouc, především kontakty na předchozí stážisty z Indie, zato AIESEC Hyderabad by měl věnovat méně úsilí na lákání nových stážistů a místo toho by se měl zaměřit na zajištění nutné péče těm, kteří již přijeli.